Hliněná omítka v koupelně? 

   To je neobvyklé, avšak inovativní řešení, které zaujme mnohé hosty. Obzvláště, když zjistí, že hlína absorbuje vlhkost a odolává vodě. 

   Hliněné omítky jsou v našem stavebnictví tradičním materiálem, který byl na čas trochu opomenut. Nicméně, v poslední době se těší obnově zájmu. Tento trend přitahuje čím dál více stavebníků. Do rustikálních prostorů jako jsou chaty a chalupy hlína neodmyslitelně patří, stejně jako staré dřevěné trámy nebo kamenné základy. Před aplikací hliněné omítky bychom si však měli osvojit základní techniky práce s ní. 

   Hlína v konkurenci kachlíků a silikonu 

   Při výběru materiálů pro koupelnu se často setkáváme s omezeními kvůli vlhkosti a vodě, kde dominují kachličky, cementové lepidlo a silikon. Jak si ale hliněná omítka poradí ve vlhkém prostředí? Poměrně dobře, pokud je správně upravena a chráněna vhodným nátěrem. Avšak neuspěchejme. Pro použití hliněné omítky i v oblastech vystavených vodě je nutné připravit správnou směs materiálů. 

   Jemnou hliněnou omítku lze zakoupit od několika domácích výrobců, kteří nabízí i různé barevné varianty a pigmenty. Hlína se balí do pytlů nebo větších balení podle rozsahu omítané plochy. Použití hliněné omítky v koupelně se tak stává výrobou domácího marockého štuku s cílem vytvořit pevnou a odolnou strukturu.

   Jemná omítka musí být smíchána s vápnem, které se přidává po smíchání hliněné omítky s vodou. Doporučený poměr je 10 dílů jemné omítky a 4 díly vápenného hydrátu. Pokud se používá vápno hašené, postačí 2 a půl dílu. Tuto směs je možné ihned aplikovat na navlhčený podklad, kterým může být hrubá hliněná nebo vápenocementová omítka, případně hliněný základní nátěr. Pro aplikaci hliněné omítky není rozhodující typ zdiva. Na pálených i nepálených cihlách se drží skvěle, na betonových blocích je třeba použít stavební lepidlo s perlitou a následně hliněný penetrant. 

   Tajemství úspěchu tkví ve správné aplikaci a pečlivém vyhlazení omítky. Pro aplikaci se hodí hladítka z měkké oceli, dřeva nebo plastu. Omítka se aplikuje ve dvou vrstvách. Jakmile první vrstva zaschne, je čas nanést druhou. Hliněné omítky rychle absorbují vodu, a proto mohou rychle ztvrdnout. Jejich vlastnosti však umožňují povrch znovu navlhčit a pokračovat v práci s omítkou v požadované konzistenci. 

   Při práci na větších plochách je vhodné pracovat v týmu, kdy jeden nanáší omítku a druhý ji vyhlazuje. Rychlé schnutí umožňuje efektivnější vyhlazení finální vrstvy. 

  Pro vyhlazení hliněných omítek jsou ideální měkká ocelová hladítka. Vyhlazení voděodolného povrchu je jednou z nejnáročnějších fází. Po aplikaci finální vrstvy je nutné počkat na její zavadnutí a poté povrch dokonale vyhladit. Tento proces vyhlazování je třeba opakovat několikrát, dokud nevznikne hladký povrch, přičemž je důležité vyvarovat se vyhlazování "na sucho", aby se předešlo vzniku neodstranitelných šmouh. 

   Po dokončení vyhlazování se čeká do dalšího dne, než začneme s natíráním omítky. Jako ideální se jeví použití Marseillského mýdla, které je tradiční přírodní mýdlo vyrobené z rostlinných olejů. Hliněný povrch se natírá třikrát a každý nátěr je nutné vyleštit. Pro natírání se hodí jemný štětec, zatímco pro leštění se nejlépe osvědčil igelitový sáček. Při použití Marseillského mýdla nesmí dojít k promáčení omítky. Malé množství mýdla na štětci stačí na pokrytí velké plochy díky olejové bázi mýdla, které povrch omítky uzavře a chrání před vodou. 

   Z hlediska odolnosti vůči vodě je nutné přistupovat k takto upravené hliněné omítce s určitou opatrností. Silný proud vody by ji mohl poškodit, avšak při obvyklém koupání ve vaně, kde jsou hliněné omítky použity, k takovým následkům nedochází. Příroda nezná pravé úhly Hliněná omítka v koupelně není řešením pro ty, kteří od stavebních materiálů očekávají pravé úhly a dokonale rovný povrch bez známek ruční práce. Obvykle přitahuje ty, kteří rádi pracují na vlastních projektech a svépomocí vylepšují víkendové nebo rekreační objekty.

zdroj: www.chatar-chalupar.cz