MOŽNOSTI POUŽITÍ HLINĚNÝCH OMÍTEK

   Pokud se rozhodnete, že chcete ve svém bytě nebo domě aplikovat hliněné omítky, existují dvě cesty: buď po prostudování několika receptů a návodů se pustit do výroby vlastní hliněné omítky (poměrně časově náročný proces a nejistý výsledek), nebo upřednostnit omítku tzv. průmyslově vyráběnou a obrátit se na jejího výrobce. V dnešní době je na trhu mnoho výrobců. Produkty se liší jak cenou, tak i kvalitou. Je tedy na každém, kterého dodavatele si vybere. 

   Hliněné omítky mohou být doplněny nátěry vápennými, kaseinovými nebo hliněnými, tedy nátěry s vysokou paropropustností, nebo může být omítka ponechána bez další povrchové úpravy, tedy bez vymalování. Tím se nechává v maximální míře vyniknout její přírodní vzhled. Za tradiční barvu hliněné omítky se považuje hnědá, ale příroda dokázala vytvořit daleko větší škálu barev hlíny, od bílé, žluté přes odstíny červené, zelené až po modrou. Přímo z těchto barevných jílů jsou pak připravovány hliněné omítky. Osobně dávám přednost omítkám bez dalších povrchových úprav (nátěrů). Vyrábějí se v několika základních barevných řadách. Díky barevným jílům jsou výsledné odstíny příjemné a přirozené. Je zajímavé je navzájem kombinovat a výsledný efekt je úžasný. Pokud vám nabízené barvy nevyhovují, je možné namíchat vám požadovaný odstín použitím přírodních pigmentů, které se přidávají do bílé hliněné omítky. Barevné variace jsou tedy jednou z možností, jak domov, byt nebo kancelář oživit zemitými, teplými barvami. Další možnosti, jak dosáhnout omítek s ještě přirozenějším vzhledem, je přidání určitého množství trávy, květin a bylin. Osvedčilo se například přidávání sedmikrásky a kostřavy. Pozitivně naruší jednolitost omítky a jsou vizuálně i na dotek příjemné, zejména když do ještě měkké omítky otiskneme trávy nebo květiny.

   Třetí možností, jak tyto omítky zpracovávat, je vytváření různých struktur, například pomocí malé zednické lžíce, špachtle a pod. Záleží na fantazii architekta nebo majitele a zručnosti řemeslníka, příp. výtvarníka. Taková omítka samozřejmě není tak soudržná, ale působí (při správném provedení) podle mého názoru nejpřirozeněji. Nejvíce na takto zhotovených omítkách oceňuji, že nejsou jednolité a vykazují stopy ruční práce – nesou přímo rukopis tvůrce. Strukturální omítka o řemeslníkovi vypovídá nejvíce. 

   Dalším zajímavě působícím variantem je provádění dekorace proškrabáváním vrchní omítky na omítku základní, tedy jakási forma sgrafita v interiéru. Tato úprava je také působivá a vyžaduje již určitou řemeslnou zručnost, protože je nutné vyškrabávat ornamenty do živé, tedy neztvrdlé omítky. Hliněné omítky se v interiérech dobře kombinují s ostatními přírodními materiály, jako je rákos, kámen, dřevo a pod. Není vždy nutné ani možné předpokládat, že by lidé, kteří mají zájem o tyto materiály, bydleli v domě z nepálených cihel nebo ve slaměném domě. 

   I v panelovém domě si můžete díky těmto přírodním materiálům, které mají dobrou přilnavost, vytvořit zdravé a příjemné prostředí a ještě ušetřit za obrazy, protože omítka je už sama o sobě uměleckým dílem. Materiály nejsou agresivní, splňují ekologická a zdravotní kritéria. Při jejich míchání se nedráždí sliznice, nijak nezapáchají, naopak voní – především ty, které obsahují byliny, které jsou ve směsích dodávané výrobcem. Po náhodném postříkání okenních skel nebo dřevěných konstrukcí nezanechávají, na rozdíl od vápenných a cementových omítek, skvrny a snadno se čistí.