SYPÁNÍ HLINĚNÉ OMÍTKY

   Hliněné omítky mají obvykle nižší povrchovou pevnost ve srovnání s omítkami vápennými nebo vápenocementovými. V minulosti tato skutečnost nebyla předmětem zájmu, avšak v poslední době si více klientů přeje, aby autentický vzhled hliněné omítky byl zachován bez nutnosti jejího přetírání barvou. Jelikož hlína neposkytuje optimální adhezní vlastnosti, je nutné, aby směs kameniva v omítce byla pečlivě promíchána, čímž se zajistí, že při sušení kamenivo spolehlivě zapadne do sebe a k dosažení požadované pevnosti omítky bude dostačovat pouze materiál s omezenou spojovací schopností, tedy hlína. 

   Hlína obsahuje směs jílu, prachu, kamení a může zahrnovat různé typy jílů, které mají vliv na pevnost hliněných omítek. Obecně lze říci, že hliněné omítky vyráběné z hnědých jílů (nejčastěji se jedná o základní a nejekonomičtější omítky) vykazují vyšší pevnost, zatímco omítky z jílů jiných barev mají pevnost mírně nižší. Proto je důležité při zpracování hliněných omítek postupovat dle technologických návodů od výrobců hliněných omítek. Zkušenosti z praxe ukazují, že nejvíce reklamací souvisí s odlupováním povrchu hliněné omítky, což je důsledek nesprávné realizace některých kroků nebo jejich úplného opomenutí.

Na sypání hliněných omítek má vliv několik faktorů. Mezi nejčastější důvody sypání patří:

• nezametení povrchu hliněné omítky po jejím vyschnutí,
• vysoká vlhkost v interiéru novostavby,
• filcování,
• neodležení omítky.

Nezametení povrchu 

   Když se povrch hliněné omítky po vyschnutí nezamete metlou, může se stát, že se z omítky stále sype písek. Zákazník má potom pocit, že se omítka bude takto drobit donekonečna. Všechna zrníčka, která jsou v hliněné omítce zapuštěna do jedné třetiny, časem sama odpadnou. Z tohoto důvodu je zametení povrchu nevyhnutelné. Stačí použít jemnou metlu a povrch pod tlakem zamést. Nebojte se zatlačit. Nejvíce pozornosti je třeba věnovat ploše ve výšce 80 až 180 cm.

Vysoká vlhkost v novostavbě

   Dočasným důvodem snížení pevnosti hliněné omítky může být i vysoká vlhkost v interiéru novostavby. Hliněné omítky se při vysychání smršťují a všechna zrníčka se tak přitlačují k sobě. Má-li omítka z hlíny z hlediska zrnitosti dobré složení, zrníčka do sebe zapadnou a vytvoří dostatečně pevný povrch. Vyšší vlhkost však může způsobit jejich oddělení. Zrníčka jílu ve vyschlé omítce, která se nachází v prostoru s vlhkostí vyšší než 65 %, mají totiž tendenci se nadouvat. Tím se od sebe oddělí a sníží se pevnost omítky. Hliněná omítka si zachovává svou pevnost při vlhkosti vzduchu nižší než 55 %. V běžném interiéru se vlhkost většinou pohybuje pod touto hodnotou. V čerstvé novostavbě dosahuje hliněná omítka po vyschnutí přibližně 80 % ze své pevnosti. Když se zákazník do stavby nastěhuje, do čtyř měsíců se omítka stabilizuje a dosáhne maximální pevnosti. Pokud si klient není jist kvalitou omítky, nejlepší je nanést z ní trochu na sádrokarton a vzít si vzorek domů. Po třech dnech by se měl tento vzorek stabilizovat, takže pevnost potom lze otestovat.

Filcování

   Hliněná omítka drží díky tomu, že všechna zrníčka písku zapadají těsně do sebe. Při filcování se někdy stane, že se povrch tak rozruší, že zrníčka do sebe nezapadají a povrch omítky není potom dostatečně pevný. Hliněné Omítky v důsledku toho zblízka vypadají, jako by byly mezi zrníčky písku mezery. Aby se tomuto problému předešlo, filcuje se povrch omítky dvakrát. Poprvé hned po nanesení  a povrch omítky se udělá dost hrubý. K filcování lze použít jemnou molitanovou hubku, která se vydatně namáčí ve vodě. Druhé filcování se realizuje v okamžiku, kdy je omítka mokrá, plastická a nelepí se na prst. Stejně tak lze použít jemnou molitanovou hubku, která se však jen mírně navlhčí. Do hubky se při filcování dostává jíl, který se roztírá po povrchu omítky, a zároveň se dostává do pórů mezi zrnky písku. Povrch po zaschnutí působí díky tomu kompaktně.

zdroj: www.asb-portal.cz